Astrologie
V současnosti sledujeme, že stále více představitelů vědy přiznává, že Země ve svém nepřetržitém pohybu prostorem je v podstatě obří kosmickou lodí, v níž každý člověk je podobně jako kosmonauti vystaven neustálému působení rozličných kosmických vlivů, více či méně vědou poznaných a prozkoumaných. Chceme-li lépe určit a porozumět postavení člověka ve vesmíru, pak nejprve musíme objasnit mechanismy, které spojují Zemi s kosmem.
Co to je astrologie?
Definic astrologie existuje pochopitelně celá řada.
"Astrologie je pokus stanovit soubor odpovídajících a hodnověrných souvztažností mezi zdroji světla pozorovatelnými na obloze (tedy Sluncem, Měsícem, planetami a hvězdami) a řadou pozorovatelných změn odehrávajících se v biosféře a zvláště v životě lidských bytostí."
Tohle je charakteristika kterou pronesl Dane Rudhyar.
Jak astrologie funguje?
Pokud nahlédneme do historie tak Hermes Trismegistos říká: "Hle, co je nahoře, je jako to, co je dole, a to, co je dole, je jako to, co je nahoře; tedy dílo zázraků jednoho jediného."
Jeden z předních psychologů nové doby C. G. Jung pronesl: "Zdá se mi, že jde především o onen paralelismus čili "sympatii", kterou označuji jako synchronicitu, to je kauzální koincidenci, čili takový druh souvislosti, který nelze kauzálně vysvětlit." K čemu lze pomocí astrologie dospět, je analogie pozemských událostí a postavení planet, nelze však s její pomocí zjistit příčinu nebo důsledek série událostí ve vztahu k ostatním událostem (táž konstelace může u téže osoby znamenat jednou životní katastrofu, podruhé pouhou rýmu ...).
Odpovědi na otázku jak astrologie funguje obvykle rozdělit do dvou základních skupin:
a) Země (člověk) je pod vlivem silového působení planet
Vychází se z představ lineární kauzální závislosti dějů pozemských na tom, co se děje nahoře. Takové byly představy starých astrologů (s výjimkou osvícenců jako byl J.Kepler), ale různé ezoterní teorie působení planetárních paprsků apod. přetrvávají i dnes. Silové působení planet na biosféru existuje u Slunce, Luny a možná ještě sekundárně u Jupitera a Saturna (vychylování Slunce z těžiště sluneční soustavy). U ostatních planet však lze nějaké silové působení těžko prokázat.
b) Události nahoře a dole mají analogický charakter
Předpokládá se, že mezi postavením planet a událostmi na Zemi není žádný příčinný vztah. Obojí je pouze projevem daného stavu sluneční soustavy jako celku. Věci a události na nebi jsou oblastí světa, která je zvlášť dobře viditelná, popsatelná a tedy velice vhodná jako klíč k výkladu celku! Tyto posuny v náhledu na astrologii mají počátky už u J. Keplera. Na síle nabývají tyto názory ve 40. letech 20. století díky konceptům C.G. Junga, D. Rudhyara, M.E. Jonese a dalších. Začínají se objevovat nové pohledy na astrologickou symboliku, na strukturu cyklů, začíná se hovořit o planetárních figurách, tvarech v horoskopu, do astrologie pronikají poznatky tvarové psychologie o dominantní roli celku. Astrologie je chápána jako nástroj interpretace symbolů. Od tohoto pojetí se odvíjí snahy o pochopení a dešifrování významu životních situací. V celostním pohledu také pozbývá smyslu tradiční dělení prvků horoskopu na dobré a špatné.
K čemu je astrologie lidem dobrá ?
Pokud se zeptáme opět Dana Rudhyara, řekne nám:
"Astrologie slouží k tomu, aby na základě těchto souvztažností člověk průběh osobních změn pochopil a zvýšil tak svoji schopnost těžit z těchto změn ve svůj prospěch.“
Astrologie může tedy posloužit jako orientace v chaosu života, k nalezení hlubšího významu, smyslu existence, může nám ukázat proč právě mnohé děláme takhle a jak využít svobodnou vůli, ne si to pouze myslet.
Co v horoskopech není ?
Je dobré vědět, že některé věci nelze z horoskopu zjistit. Je to především: pohlaví, rasová, národní a náboženská příslušnost dané osoby, její sociální prostředí, politické uspořádání společnosti, úroveň vědomí, etické a hodnotové postoje. Z toho kromě jiného plyne, že osobní kontakt, setkání astrologa a jeho zákazníka je pro kvalitu a výsledek výkladu nesmírně důležitý.
Astrologický výklad
Astrologií je mnoho. Dá se říci, že je tolik astrologií, kolik je astrologů, a že kvalita astrologie je úměrná kvalitě člověka astrologa. Setkání astrologa s tím, kdo k němu přichází, je především setkáním dvou lidí. Toto setkání by mělo přinášet užitek oběma stranám. Výklad horoskopu by se měl odehrávat vždy formou osobního kontaktu a to jak kvůli tomu, že některé informace astrolog z horoskopu nevyčte, tak i proto, že výklad není pouze otázkou racionálních úvah, ale také věcí citu a empatie.
Astrolog je pouze člověk, může se mýlit nebo nemá s určitými věcmi osobní zkušenosti a již proto by se měl snažit během výkladu vyvarovat nějakých jednoznačných závěrů. Hlavní vliv a roli při výkladu nehraje astrologie nebo horoskop, ale astrolog sám. Astrologie funguje na základě symbolů a symboly, jak dobře víme, neříkají jednoznačně, co se stane. Astrolog nedokáže předpovídáním snímat z člověka odpovědnost a právo na vlastní svobodné rozhodování. V některých situacích lze pochopitelně s velkou pravděpodobností běh věcí předem odhadnout. Otázka ovšem není, co se stane, jak dobře to astrolog trefil, ale to, jak se s tím dotyčný člověk vyrovná. Událost sama není tolik důležitá jako to, jak člověk dokáže danou situaci pro sebe vyhodnotit!
Při výkladu by mělo jít o posun ve vědomí. Člověk by měl být schopen po setkání s astrologem trochu vědomější a aktivnější existence. K tomu mu dobrý astrolog může napomoci. Rozhodovat se ovšem musí každý sám za sebe.
Hlavní astrologické trendy a odvětví
Ezoterní, okultní, karmická - vychází ze „střežených a neměnných pravd a tradic“, obvykle je tato oblast astrologie vyhrazena pouze zasvěceným a vyvoleným.
Astrologie bulvární - všechny novinové „horoskopy“ pro sluneční znamení – zábavná to hříčka! A také zdroj polopravd a iluzí. Horoskop představuje dvojrozměrné zobrazení postavení planet v daný čas, v daném místě. Každý horoskop musí být spočítán pro konkrétní čas a konkrétní místo – vidíme, že bulvární „horoskopy“ pro všechny lidi jednoho znamení na celém světě vlastně žádnými horoskopy ani nejsou.
Astrologie vědecká - snahy o uplatnění vědeckých postupů o objektivizaci a verifikaci astrologie.
Psychologická astrologie - psychologický výklad horoskopu v symbolické rovině, který mnohdy dokáže přeskočit mnohahodinové práce psychologa a tak odkrýt skutečnou hlubinu duše.
Humanistická, transformační astrologie - hledání významu životních událostí, vědomější rozvíjení životního potenciálu a tím i jejího zužitkování
Astrologie nativitní, osobnostní - výklad horoskopu jednoho člověka
Astrologie synastrická - výklad vztahu dvou a více lidí
Astrologie mundánní - výklad horoskopů státních útvarů
Astrologie horární (dotazová) - horoskopy sestavované na čas položení určité otázky
Astrologie elektivní (výběrová) - výběr vhodného času zahájení určité činnosti
Astrologie medicínská - určování vhodného času a prostředků léčby ale i diagnóz
Astrologie ekonomická, burzovní - predikce vývoje ekonomiky, pohyby akcií, je druh astrologie která je velmi přísně chráněna protože může přinést mnohdy efektivnější odhady než to co dokážou Bolligerova pásma či jiné druhy grafů.
Čtyři roviny rozvoje lidského vědomí
Biologická / Společensko-kulturní / Individuální / Transpersonální
1. Biologická rovina je nám vlastní od narození. Je to rovina, kdy působíme jako těla, fyzické organismy jednající tak, aby uspokojili základní organické funkce, jakými jsou dýchání, krevní oběh, přijímání potravy, reprodukce, spánek, potřeba bezpečí ... Jedná se tu o základní, všem lidem společné potřeby a funkce, na kterých závisí přežití. V lidském životě rozvíjíme tuto rovinu v dětství, kdy si vytváříme základní fyzické a s tím související i psychické předpoklady pro naši další existenci. Historicky odpovídá tato rovina počátečnímu stádiu lidské existence.
2. Společensko-kulturní rovina je výsledkem navazování vztahů a to v první fázi především kvůli přežití, pro efektivnější zabezpečení a obranu proti jiným druhům (přesně dle hesla „v jednotě je síla“). V těchto účelových lidských svazcích dochází k dělbě činností a vznikají třídy. Rozvíjí se vzájemná komunikace. Dochází ke kultivaci projevů. Lidé se spojují do států, říší, rozvíjejí se institucionální vztahy a rituály zabezpečující chod společnosti. Vzniká též mocenský aparát hlídající dodržování společenských pravidel, norem a myšlenkových schémat. Vzniká právo a nejrůznější dogmata vědecká a náboženská. Člověk se zapojuje do společnosti prostřednictvím rodiny a v rámci školy a her se svými vrstevníky. V podstatě každý je dnes veden k rozvinutí svého vědomí na společensko-kulturní úroveň. Na této rovině se pohybuje vědomí lidí, kteří jsou relativně spokojeni s prostorem, který jim jejich společnost vyhrazuje. Tato spokojenost je ovšem zdravá maximálně do 30-ti let (konec 1. saturnského cyklu), kdy se o nás starají rodina, škola a jiné společenské instituce. Potom by se měla začít projevovat snaha po individualizaci.
3. Individuální rovina se počíná historicky objevovat v dobách, kdy již je zajištěn chod společnosti. Tehdy se rozvíjejí vztahy s okolím díky válkám a díky obchodu. Dochází k výměnám zboží i myšlenek. Objevují se lidé vedoucí neobvyklou existenci, vůdcové a individuality, toužící poznat něco jiného než, co je předepisováno společností. Trend individualizace se počíná projevovat od 6. století před naším letopočtem s nástupem indického buddhismu a racionalismu v Řecku. Od té doby dochází postupně k posilování role jedince. Počíná se mluvit o tom, že je člověk schopen individuálního vývoje. Tato diferenciace v rámci společnosti vede ke vzniku nového typu mezilidských vztahů. Roste neúcta k tradičním hodnotám, dochází k vulgarizaci - nastává chaos, boje, války - střety nezralých individualit. Člověk počíná rozšiřovat své vědomí na individuální rovinu v momentě, kdy hledá něco víc, než mu může společnost na svém současném stupni vývoje poskytnout. Snaha jednat jako individualita proti setrvačné síle společnosti vede k posílení EGA, k nejistotě ve vztazích s druhými lidmi (počínáme si uvědomovat své odlišnosti) a ke konfliktům. Proto je přechod mezi 2. a 3. rovinou velmi komplikovaný. Vyvstávají tu silně snahy "být originální, lišit se za každou cenu, ukázat všem, kdo jsem Já". Tady leží kořeny nacionalismu, nezralého individualismu. Dochází k rozpadu rodiny a prioritních vztahů.
Obecně lze říci, že přechod k individuální rovině bytí má dvě etapy. Etapu vydělování se, odporu, vzpoury a destrukce starých přežitých hodnot. Poté by měla následovat etapa přibližování, nového návratu a nových konstruktivních postojů, přinášejících užitek ostatním lidem. Často ovšem bohužel dochází k uvíznutí v první destruktivní etapě. Zde se zjevují různé démonické, destruktivní mýty a nejrůznější –ismy, které mohou získat podporu velkého množství lidí, neboť slibují vždy osvobození od útlaku a rozbití starých pořádků, tedy něco, co je každému člověku bytostně vlastní. Všechna tato kolektivní šílenství mají ovšem úspěch pouze ve stádiu destrukce. Kamenem úrazu se vždy stává okamžik, kdy má nový režim nastolit ideální podmínky, ráj pro všechny.
Zralým projevem člověka na individuální rovině je výjimečnost a jedinečnost, která není namířena proti společnosti. Objevují se "nedělitelné individuality", které samy hledají, čím mohou prospět celku. Dochází tu k jisté organizaci, ke vědomému soužití individualit. Důležité již nejsou vzájemné rozdíly, ale to, co s těmito rozdíly můžeme podniknout, co můžeme nabídnout ostatním právě a pouze my! Příklady individualit mají výrazný vliv na mínění společnosti. A v dobách, kdy dozrávají skutečné individuality, dochází k prvním kontaktům s transpersonální rovinou vědomí.
4. Transpersonální rovina nepředstavuje pouze překročení hranic individuality směrem k vyšším celkům. Rudhyar spojuje výraz „transpersonální“ se „sestoupením“ síly, která vychází vstříc vzestupu lidského jedince. Transpersonální síly asistovaly v počátcích všech významných náboženství. Vynořují se individuality, které se stávají zprostředkovateli Světla, vyšších transpersonálních sil - Prométheové, vizionáři ukazující lidem cestu k transformaci. Tito lidé se stávají nositeli vizí a konstruktivních mýtů (rosikruciánství, mýty o Svatém Grálu…). Člověk, který rozšířil své vědomí na individuální rovině a zvládnul nástrahy a potíže, které s tím souvisejí, se ocitá na hranicích své individuality a počíná se dostávat do kontaktů s transpersonálními silami. Sestup těchto sil je potenciálně nebezpečný, protože působí dezintegraci ega. Člověk by měl na této rovině měl dosáhnout plnosti, stát se místem vhodným pro setkání s božskými silami. Dochází tu k rozpuštění EGA a k plnému odevzdání se do služeb vyššímu celku. Odbourávají se veškeré předsudky, rutinní návyky a zaběhaná řešení. Jde tu o to stát se počátkem, zárodkem, semenem něčeho nového. Stručně a výstižně to formuloval Ruperti: Nejde o to být originální, ale stát se původcem něčeho nového.
Rudhyar tu hovoří o planetární úrovni bytí, o stavu Osvíceného Člověka. V tomto stavu je podle jeho slov Světlo Logu - onoho tvořivého Slova, jež "stálo na počátku"- odráženo proměněným individuem a transmutováno ve Význam. Pokud nebylo snadné oprostit se od pout společnosti při přechodu z roviny společensko-kulturní na rovinu individuální, pak setrvání na této rovině je ještě mnohem těžší. Dosažení této roviny vědomí je dopřáno jen nemnohým, nebo se dá říct též vyvoleným. Po kontaktech s transpersonální sférou může nezřídka dojít k návratům do poklidných rovin okolní společnosti.
CO Z TOHO VYPLÝVÁ PRO ASTROLOGICKOU INTERPRETACI ?
Znamení zvěrokruhu představují symboly kolektivních archetypů. Postavení planet ve znameních jsou kolektivními informacemi. Velice markantní je to u pomalých planet - od Jupitera dále, kde je postavení planety v určitém znamení stejné pro celé generace lidí. Důraz na interpretaci planet z hlediska jejich postavení ve znameních má tedy smysl, pokud setrváváme na rovině společensko - kulturní. U lidí, kteří se počínají projevovat v rámci společnosti jako samostatné individuality, nám již toho postavení planet ve znameních příliš neřekne. Podstatné se stávají informace o postavení planet v rychle se měnící a proto individuální síti tzv. horizontálních domů, která vychází z pohybu Země kolem osy.
Na biologické úrovni funguje pouze tradičních sedm planet (po Saturna). Uran, Neptun a Pluto se počínají projevovat až na společensko-kulturní rovině.
Víceúrovňový přístup lze aplikovat i na astrologii samu. Můžeme tak hovořit o třech hlavních typech astrologií podle toho, na jaké roviny lidské existence se zaměřují:
Astrologie roviny společensko-kulturní - to je tradiční astrologie, opírající se o zvěrokruh, který nese informace prvních dvou rovin. Projevuje se to pevně daným zvěrokruhem na formulářích. Výklad se opírá především o postavení planet ve znameních. V časech obtížných konstelací se radí přečkat a vydržet namísto, aby se tyto kritické momenty využili ke svému pravému účelu, tedy ke změně dosavadních postojů. Informace získané interpretací postavení planet ve znameních dávají základní údaje o tom, co má člověk k dispozici (jsou to pouze východiska na naší cestě), aby se mohl začít projevovat jako individualita.
Astrologie roviny individuální představuje novější směry astrologie opírající se často o Jungovu hlubinnou osobnostní psychologii. Planety jsou tu již chápány ryze symbolicky. Výklad horoskopu je výkladem symbolů, nativita je chápána jako výchozí mapa klientovy psychiky. Při výkladu je kladen důraz na postavení planet v horizontálních domech, které jsou díky rychlému pohybu Země kolem osy vysoce individuální sítí zachycující 12 fází životních zkušeností. Horoskop je zakreslován s reálným horizontem a ukazuje tak přirozený obraz oblohy v místě zrození. Konstelace jsou vykládány ve smyslu nalezení schůdné cesty pro integraci osobnosti. Pracuje se tu se čtyřmi psychickými funkcemi (myšlení, cítění, vnímání, intuice), s pojmy jako je extrovert, introvert, vědomí nevědomí atd. Jsou tu již hledány symbolické významy událostí pro klientův osobnostní rozvoj.
Astrologie přechodu mezi rovinou individuální a transpersonální nebo-li transpersonální či transformační astrologie přináší do astrologie výrazně celostní pojetí. Je značně nekonformní, nekonvenční, vystupuje proti fragmentaci světa kolem nás v době, kdy citelně postrádáme celkový smysl dění. Vysoký důraz je kladen na globální tvar horoskopu. Teprve v rámci tohoto globálního pohledu se rozvíjí podrobnější analýza jednotlivých prvků. Další věcí je zmiňované čtyřúrovňové pojetí interpretace prvků horoskopu a důraz na cykličnost veškerého dění. Aspekty jsou chápány ne jako úseky vzniklé dělením kruhu celými čísly, ale jako fáze cyklického pohybu. Události nejsou interpretovány vytrženě, ale v rámci kontinuálního cyklického vývoje. Je to astrologie, která by měla napomoci zralým individualitám zvládnout přechod k transpersonální rovině existence.
